Šedesátku má člověk jen jednou za život

Šedesátku má člověk jen jednou za život

Šedesátku má člověk jen jednou za život

27.05.2021


Dne 24. května 1961 se narodil pan Ivan Bednařík, náš dlouholetý vedoucí kroužků mladých železničních modelářů.
Oslavné mávání strojvedoucímu vlaků na trati Otrokovice - Vizovice proběhne 5. 6. 2021. v 10 hodin dopoledne na vlakovém nádraží ve Zlíně.
Dostavte se v hojném počtu!


MEZIKOMÍNOVÝM EXPRESEM TISÍCKRÁT ANEB Z NÁDRAŽÍ
AŽ K DĚTEM V DDM ASTRA ZLÍN


"Co je život jiného, než řada stanic, kde jsme zmeškali nebo chytili svůj vlak".
Tímto citátem anglického romanopisce začneme naše vyprávění o člověku, jenž většinu svých vlaků jednoznačně chytil. A dokonce více jak tisíc z nich sám odřídil. Chceme Vám představit pana Ivana Bednaříka, který je (mimo jiné) nepřehlédnutelnou osobností Domu dětí a mládeže Astra ve Zlíně.



Pamatujete, jestli jste jako malí pozorovali projíždějící vlak a marně se snažili jednou rukou zacpat obě uši, abyste tou druhou zodpovědně zamávali cestujícím?
Pokud ano, bude Vás zajímat příběh našeho dlouholetého spolupracovníka, strojvedoucího Ivana.



V rodném Gottwaldově si jako malý kluk oblíbil místo v Prštném, kde často přicházel na dohled kolejí, aby si užil kouzlo železničního světa. Stejně tak patřilo k jeho klukovskému rajónu malé nádraží v Němčicích nad Hanou.
Sledoval všechno to dění na kolejích. S respektem obdivoval borce, kteří lehkým krokem vystoupali do lokomotivy a vzápětí tento velký stroj uvedli do pohybu.



Svoji první modelovou železnici doslova obrečel. Kupoval ji společně s maminkou, ale bylo mu záměrně řečeno, že hračka bude dárek pro kamaráda. O to víc se radoval, když nakonec železnici stavěl opravdu on sám. Měla kruhový tvar, pražce byly z papíru a kolejnice z ohnutého plechu. Součástí byly dva vagónky a model elektrické lokomotivy. Pro malého kluka velká vzácnost.



Na nádraží trávil nemálo času, a tak se jednou seznámil s místním strojvedoucím, panem Víškem. Díky němu se poprvé v deseti letech projel lokomotivou. Tohle přátelství nadšeného kluka a zkušeného mašinfíry trvalo spoustu let. S nástupem do první třídy, vedly Ivanovy kroky do Okresního domu pionýrů a mládeže (dnes DDM Astra Zlín), jenž tehdy sídlil v Baťově vile. Do kroužku Železničních modelářů mohl nastoupit až v šesté třídě. Začínal proto jako mladý technik a poté automodelář. Zázemí pro své modelování našel v šopě vedle jejich domku na Letné. Tam také vzniknul první soutěžní model, motorový vůz Hurvínek.



Přišel čas studií a rozhodování. Ivan s radostí nastoupil na SPŠ strojní a železniční
v Břeclavi. Čtyři krásná a občas divoká léta strávil na místním internátu se svými spolužáky. Vysněná praxe na ně čekala až posledních čtrnáct dní školního roku, kdy ve škole probíhaly maturity. Ivan ve vlastních montérkách vkráčel na přerovské nádraží a dva týdny zážitků mohly začít. S povděkem přijal pozici pomocníka, který mohl hlavně koukat a dle možností “pomoct, podat, podržet”. V hlavě (i srdci) měl vše srovnáno. Bude strojvedoucím.
Také během studií se věnoval modelování. Působil pod křídly Svazarmu, společně s panem Víškem.



Z mladého muže se zákonitě stál vojín. Ivan to měl tzv. za pár, když v roce 1982 získal úžasné ocenění na Mistrovství Evropy v Brně. S modelem T466.2 získal titul vicemistra.
Ale všechna legrace jednou končí. Byl čas, stát se dospělákem, manželem a tátou. Po studiích začínal pěkně od píky, na pozici pomocníka strojvedoucího. Tušíte, jak vypadá takový vlakopis? A co obsahuje hlášenka výkonu? Ivan s úsměvem vzpomíná na všechno to papírování, které ho čekalo. 



Kde strojvedoucí Ivan poprvé samostatně vyjel a kde ho můžete zahlédnout dnes?
On sám říká, že celý život jezdí Mezikomínovým expresem. Krásné označení pro vlak, který několikrát za den absolvuje trasu Otrokovice – Vizovice. Ivan ji jako strojvedoucí absolvoval více jak tisíc krát. Snad právě proto zde našel životní lásku. Mimochodem skutečně hned u kolejí. Pamatujete ještě na původní železniční přejezd u Čepkova? Tam těsně u kolejí dříve stával malý domek, zvaný stanoviště výhybkáře. V něm tehdy šéfovala budoucí paní Bednaříková. Desítky úsměvů, pár slov, sem tam nějaká ta svačinka podaná do okna milému strojvedoucímu. A byla svatba a dvě úžasné děti.
Přesně tak to život psal.



V DDM Astra Zlín působí Ivan Bednařík více jak dvacet pět let. Momentálně jako vedoucí zájmového kroužku Železniční modelář. Ve středisku na Tyršově nábřeží se schází menší a větší nadšenci v dílně či v klubovně v přízemí. Vyrábějí strážní domky. Ti zkušenější pracují na modelech vagónů či lokomotiv. Pod dohledem vedoucího, udržují v čistotě a chodu rozměrné kolejiště. Na něm trénují samotnou jízdu a řazení vlaků. Společně se také podílejí na již vyhlášené akci Vláčková sobota, kde jsou široké veřejnosti zpřístupněny prostory DDM Astra Zlín a program celého dne vždy potěší malé i velké milovníky vlaků a železnice. Během našeho povídání jsme se dlouze věnovali dětem a práci s nimi. Dle Ivana jde znát, že děti postrádají práci v dílnách na základní škole. Někomu chybí trpělivost, jinému manuální zručnost. Někdo vyniká v pečlivosti a nápaditosti. Ale hlavní je jejich nadšení z povedeného díla. To zkušeného modeláře s dětmi spojuje mnoho let. Modeláři z DDM Astra Zlín se opakovaně účastní vrcholových soutěží v ČR.



Ivan Bednařík byl svědkem několika příběhů, kdy se z šikovného kluka stal úspěšný modelář, vedoucí kroužku či skutečný strojvedoucí. Jeden takový příběh je mu bližší o něco víc. Hlavní roli v něm sehrál jeho syn, který poté, co vystudoval tutéž školu, prohání také jako strojvedoucí zmíněný Mezikomínový expres.




Poutavé povídání s modelářem a strojvedoucím Ivanem, jsme cíleně přepsali do článku. Chceme tak dát vědět dětem a jejich rodičům, že u nás v domečku působí úžasný člověk, skvělý vedoucí a kamarád. Rádi bychom mu touto cestou vzdali hold a popřáli k jeho životnímu jubileu.

Milý Ivane, buď stále stejný. Hodně zdraví přejeme.

Marián Greš a kolektiv
DDM Astra Zlín





 

Zpět