Aktuality

VOLNÝ ČAS NENÍ JEN O TOM, CO DĚLÁME. ALE TAKÉ S KÝM.

S přibývajícím věkem získávají kamarádi a vrstevníci v životě dítěte stále větší význam. Volný čas proto není jen otázkou toho, čemu se děti věnují. Je také prostorem, ve kterém vznikají vztahy, přátelství a pocit, že někam patří. Právě tato stránka volného času může být důležitá v dospívání a zkušenost s ní si odnášíme také do dospělosti.

Kam patřím? S kým si rozumím? Kde jsou lidé, kteří mají rádi stejné věci jako já? Otázky, které si dítě možná nikdy takto vědomě nepoloží. Přesto na ně v průběhu dospívání hledá odpovědi. Zatímco pro malé dítě představuje hlavní sociální prostředí rodina a škola, s přibývajícím věkem získávají stále větší význam vrstevníci. Dospívající přirozeně hledají vlastní skupiny, navazují vztahy mimo rodinu a potřebují zažívat pocit, že někam patří. A právě volný čas významně ovlivňuje, kde a s kým tyto vztahy vznikají.

SPOLEČNÝ ZÁJEM SPOJUJE

Zájmová činnost vytváří jednu velkou výhodu. Přivádí na jedno místo lidi, kteří už na začátku něco spojuje. Tanec. Sport. Hudba. Technika. Výtvarná tvorba. Příroda. Zvířata. Divadlo. Modelářství…Dítě tak získává příležitost potkávat vrstevníky i mimo školní třídu. A to může být důležité zejména pro ty, které ve škole svoji skupinu zatím nenašly. Najednou není podstatné, kdo sedí ve které lavici, kdo má z matematiky jedničku a kdo trojku nebo kdo patří mezi nejoblíbenější spolužáky. Spojuje je něco jiného, baví je totiž stejná věc. Z obyčejného „chodíme spolu na kroužek“ tak mohou postupně vzniknout vztahy, které pokračují i mimo něj.

POTŘEBA NĚKAM PATŘIT JE PŘIROZENÁ

Touha být součástí skupiny není u dospívajících problém, který bychom měli potlačovat. Jedná se o přirozenou součástí jejich vývoje. Mladý člověk se postupně vzdaluje výhradnímu vlivu rodiny, vytváří si vlastní názory, hledá své místo mezi ostatními a stále více se orientuje podle vrstevníků. Právě proto záleží na tom, jaké skupiny má kolem sebe. Pokud má dítě nebo dospívající více sociálních prostředí, není odkázáno pouze na vztahy ve své školní třídě nebo na skupinu, která se právě pohybuje v jeho bezprostředním okolí. Má i jiné možnosti. Může mít kamarády z taneční skupiny, spoluhráče ze sportu, partu z turistického oddílu nebo skupinu lidí, se kterými sdílí zájem o techniku. Čím více zdravých sociálních vazeb dítě má, tím více míst existuje, kde může hledat přijetí, podporu a pocit sounáležitosti.

I TAK MŮŽE VYPADAT PREVENCE

Když se řekne primární prevence, často si představíme program zaměřený přímo na konkrétní riziko. Alkohol, návykové látky, šikanu, záškoláctví, problematické používání digitálních technologií nebo jiné formy rizikového chování. Prevence ale začíná mnohem dříve a vypadá nenápadně. Může jí být i prostředí, ve kterém má dítě své místo, prostředí, kde ho ostatní znají, kde se na něj čeká a kde jeho nepřítomnost někdo zaznamená. Kde má kolem sebe vrstevníky, ale také dospělého, který není jeho rodičem ani školním učitelem. To samozřejmě neznamená, že dítě navštěvující kroužek nemůže udělat špatné rozhodnutí nebo se dostat do problémů. Znamená to ale, že má ve svém životě další pevné body. A právě vztahy, pocit sounáležitosti, pozitivní trávení volného času a přítomnost důvěryhodných dospělých patří mezi faktory, které mohou působit preventivně.

DŮLEŽITÉ JE MÍT VÍC NEŽ JEDEN SVĚT

Dítě, které má školu, rodinu a zároveň ještě další prostředí, ve kterém se cítí dobře, má jednu velkou výhodu. Když se mu nedaří v jednom světě, pořád má ještě další. Pokud právě nezapadá ve třídě, může mít své místo v taneční skupině. Když se mu nedaří ve škole, může zažít přijetí mezi lidmi, se kterými sdílí stejný zájem. Pokud prochází složitějším obdobím doma, může mít vedle sebe dalšího dospělého, kterého dlouhodobě zná a kterému důvěřuje. Nejde o náhradu rodiny ani školy. Jde o rozšíření světa dítěte. Člověk nemusí být úspěšný a přijímaný pouze na jednom místě. To jsou velmi cenné životní zkušenosti.

VZTAHY PŘES ZÁJMY FUNGUJÍ I V DOSPĚLOSTI

Schopnost hledat lidi prostřednictvím společných zájmů navíc nekončí posledním rokem školní docházky. Naopak! V dospělosti už nás automaticky nespojuje školní třída. Měníme zaměstnání, stěhujeme se, přicházíme do nových měst a životních situací. Přátelé mají vlastní rodiny a každodenní sociální kontakty se proměňují. Právě zájmy mohou být jedním z přirozených způsobů, jak si i v dospělosti vytvářet nové vztahy a udržovat ty stávající. Ať už je to dobrovolnictví, sport, tanec, tvoření… Jakákoliv činnost, kolem které se potkávají lidé se společným zájmem. Možná tedy není důležité, aby dítě zůstalo u stejného koníčku celý život. Důležité je, že už v dětství pozná princip, který může využívat stále:

Když mě něco baví, existují někde další lidé, které to baví také. A společný zájem může být začátkem vztahu, přátelství i pocitu, že někam patřím.

Právě proto není zájmové vzdělávání jen otázkou toho, co se dítě naučí dělat. Je také o lidech, které při tom potká.

Iva Vladíková, garant DFT